okurka v ginu je dobrá, ale druhý den už moc ne

prozradím vám o sobě tajemství. možná spíš široce veřejný fakt. mám ráda víno. piju ho ráda na večeřích, při posezení i na večírcích. faktem ale je, že když víno pijete večer celý, nenápadně, ale poměrně účině vás utlumí, ne-li až vypne. a já nemám ráda ty sladký drinčíky. zalepí vás, ráno přesně víte, že jste pili nějaké přeslazené hovínko, a jste z toho tlustí ještě víc, než z alkoholu normálně jste. a co si budeme, ono jak to chutná jako limča, tak to vypne taky. proto jsem na večírky vymyslela novou strategii. od začátku prostě pít tvrdej. Continue reading „okurka v ginu je dobrá, ale druhý den už moc ne“

me, myself & pho

jsem hrozně ráda, že jsem pho objevila poměrně nedávno. takže zatím, co jste si fotili vaše pho bo na instagramy, a diskutovali o tom, kde mají nejlepší, já jsem vesele jedla nudle s kuřetem. a dneska jsem to já, kdo jí pho, a vy pho nejíte, protože jste se přephoovali.

a proč mám ráda pho? protože je to je dobrá polívka. a jsou dny, kdy mám hroznou chuť na něco tekutého a teplého. je to úplně stejný, jako když lidi po párty jí česnečku. já mám po párty ráda pho, nebo třeba šunku. taky je sranda to jíst. nejsem žádný faker, používám hůlky. a vodu vypiju. ale než jsem získala takový grip, aby mi ty veselé rýžové nudle z hůlek nevypadávaly, chvíli to trvalo. Continue reading „me, myself & pho“

22102017

podzim mám ráda. všechno to pochmurný počasí, chladnější vzduch, umírající barvy. podzim je fajn, mikiny jsou fajn, kalhoty jsou fajn. můj byt má normální teplotu, nemusím topit, a když ráno prší, tak spím dál. ale podzim nemá rád mě. nutí mě dělat špatné věci. vymyká mě kontrole. nutí mě pít alkohol, což dělají i ostatní roční období, ale na podzim se začínají množit lahve od vína z mých příjemných soukromých večírků. podzim spíš ze mě vytahuje to nejhorší, co ve mě je. ale možná proto má i podzim tolik ráda.

Continue reading „22102017“

pátek the třináctého

nejsem pověrčivá většinou. občas jo, když mi to má přinést benefity, ale z pátku třináctého si nic nedělám. já kurvím věci dost sama o sobě klidně i v úterý dvacátéhodruhého. different day, same story. mnohem víc, než nějaký pátek třináctého, mě děsil fakt, že je Signal festival. ten je už tradičně taková malá divočinka. vlastně každý rok se nějak potkáme, že se podíváme na všechny ty instalace. kultura a tak. každý rok to dopadne ale tak, že dáme srazy na Míráku, a jdem koupit flašku k nejbližším čongům.

Continue reading „pátek the třináctého“

jenom jsem aktivní

přemýšlela jsem, co napíšu. totiž ono se říká, že je dobrý být nějak aktivní. komunikovat se čtenářem. v mém případě samozřejmě se „čtenářema.“ zase jiné rady říkají, že psát nějaké osobní věci, to v blogování nemůže uspět. že prý nikoho nezajímají naše snídaně, a co se nám dneska stalo. mně to přijde trochu naopak. jednak, protože vidím, že to na dnešní „scéně“ funguje, jednak, že já znám sama sebe. vždycky si ráda poslechnu novinky z cizích životů. a čím samozřejmě špinavější novinky, tím lepší novinky. ale asi je to trochu i o nějaký tý fame. kterou nemám. nicméně…

Continue reading „jenom jsem aktivní“

jednička 0:0 peněženka,- kč

já jsem vždycky měla peníze. teda většinou. jediný, kdy jsem snad žádný neměla, bylo na konci šesté nebo sedmé třídy, protože jsem si každý ráno u vietnamce koupila nějakou tyčinku, o velké přestávce housku pití a tyčinku a pak jsem tam většinou seběhla ještě jednou. došlo pití. nebo tyčinka. ono není divu, že jsem se na základce docela slušně vykrmila. ale nelituju ani jednoho sousta

Continue reading „jednička 0:0 peněženka,- kč“

emiráty a alkohol

já jsem věděla, že něco smrdí na tom, když naši řekli, že teda můžu do těch Emirátu letět s nima, i když tu chtěli obnovovat svojí lásku.

„Ajman je nejtolerantnější emirát, tady se dá koupit alkohol normálně v supermarketu,“ říkala máma tátovi, když chtěl koupit nějakou lihovinu v Duty Free na Dubajském letišti.

to určitě.

Continue reading „emiráty a alkohol“

lyk za život

vyfotit si jídlo, kávu, oblečení a jak si ho zkouším v kabince. vyfotit si knihu, šálek čaje nebo případně sklenici vína. vyfotit si přátelé, vyfotit si sebe. nahrát to na Twitter, Instagram a jeho stories. na Snapchat a na stories Facebooku. nahrát si to na zeď Facebooku. a honit se za lyky, srdíčky a komentáři od lidí, kteří nic neznamenají.

vyfotit si všechno o čem svoje okolí přesvědčíte, že váš život je skvělý. že vy jste skvělý. protože si o vás myslí okolí je důležitější, než co si o sobě myslíte vy. lidi dělají člověka? Continue reading „lyk za život“

paříž016 2/2

v noci se mi zdál sen. že jsem chodila po paříži, ale vypadalo to tam jako na Barrandově a na Černém mostě. a že mi šel špatně čas a mně uletělo letadlo. když jsem se ráno probudila, pořád ještě trochu opilá, měla jsem na hodinkách přepnuto na pařížský a čas, který byl špatný. a taky jsem už nebyla na pokoji sama. byla tam nějaká holka. koukaly jí jenom vlasy a jedna noha. šla jsem na snídani.

káva, marmeláda, nějaký sladký hnus. to není moc francouzský. představovala bych si něco jako kávu a pak víno, víno a na závěr croissant. ale vstala jsem pozdějc, než jsem chtěla. alkohol mi nedovolil vylézt na moje plánované budíky. taky jsem byla líná a říkala jsem si, že je to vesměs jedno. paradoxně jsem se takhle dobře nevyspala už hodně dlouho. Continue reading „paříž016 2/2“

paříž016 1/2

prostě jsem si koupila letenky do Paříže. nevim, byly levný, měla jsem po výplatě, tak jsem si je koupila. jedna noc, jedna Paříž. s Paříží jsem inlove už od té doby, co jsem tam byla poprvé. taky jsem už nemohla být v Praze. moc všeho, moc špatného života. možná jsem chtěla i letět s někým jiným, než jsem já sama, ale vlastně nechtěla. říkala jsem lidem, „pojeďte do Paříže“, ale chtěla jsem letět sama. odpočinek, klid, žádný lidi, žádná čeština. jenom já a cizí lidi.

máma mi říkala, „co když se ti něco stane“. ká jsem jí říkala, „jestli se mi má něco stát, tak je jedno jestli jsem tam byla sama nebo ne“. problém je, že jsem neměla strach z toho, že se mi tam něco stane a zemřu, z toho strach nemám. měla jsem strach z toho, že zemřu, a nechám věci za sebou. nechám za sebou zničenou tátu s mámou, nechám za sebou celou rodinu, která bude trpět z mojí smrti. ale to se může stát kdykoliv a kdybych měla žít ze svého strachu, tak nežiju. Continue reading „paříž016 1/2“