paříž016 2/2

v noci se mi zdál sen. že jsem chodila po paříži, ale vypadalo to tam jako na Barrandově a na Černém mostě. a že mi šel špatně čas a mně uletělo letadlo. když jsem se ráno probudila, pořád ještě trochu opilá, měla jsem na hodinkách přepnuto na pařížský a čas, který byl špatný. a taky jsem už nebyla na pokoji sama. byla tam nějaká holka. koukaly jí jenom vlasy a jedna noha. šla jsem na snídani.

káva, marmeláda, nějaký sladký hnus. to není moc francouzský. představovala bych si něco jako kávu a pak víno, víno a na závěr croissant. ale vstala jsem pozdějc, než jsem chtěla. alkohol mi nedovolil vylézt na moje plánované budíky. taky jsem byla líná a říkala jsem si, že je to vesměs jedno. paradoxně jsem se takhle dobře nevyspala už hodně dlouho. Continue reading „paříž016 2/2“

paříž016 1/2

prostě jsem si koupila letenky do Paříže. nevim, byly levný, měla jsem po výplatě, tak jsem si je koupila. jedna noc, jedna Paříž. s Paříží jsem inlove už od té doby, co jsem tam byla poprvé. taky jsem už nemohla být v Praze. moc všeho, moc špatného života. možná jsem chtěla i letět s někým jiným, než jsem já sama, ale vlastně nechtěla. říkala jsem lidem, „pojeďte do Paříže“, ale chtěla jsem letět sama. odpočinek, klid, žádný lidi, žádná čeština. jenom já a cizí lidi.

máma mi říkala, „co když se ti něco stane“. ká jsem jí říkala, „jestli se mi má něco stát, tak je jedno jestli jsem tam byla sama nebo ne“. problém je, že jsem neměla strach z toho, že se mi tam něco stane a zemřu, z toho strach nemám. měla jsem strach z toho, že zemřu, a nechám věci za sebou. nechám za sebou zničenou tátu s mámou, nechám za sebou celou rodinu, která bude trpět z mojí smrti. ale to se může stát kdykoliv a kdybych měla žít ze svého strachu, tak nežiju. Continue reading „paříž016 1/2“