antikoncepce v neděli

moje „ahoj, já jsem Tereza, je mi dvacet dva let a zrovna moc nerandím“ už je takové moje bio, skoro až klišé, které bych si mohla vytetovat na předloktí místo Never Give Up. on prostě ještě není můj čas. ať se snažím sebe víc, tak mi připadají atraktivní pouze kluci, kteří jsou mladší mého vyspělého věku a s těmi fakt randit, jakože fakt, nejde. když místy teda na doporučení zkusím něco zralejšího, tak velmi rychle zjistím, že mě to velmi hodně nebaví. ale…

kdo mě takhle potkává na ulici, tak ví, že mám dvě tváře. levou, která je alabastrově hladká, a pravou, na které mám rozjetý akutní stav těžké formy akné. nebudu mluvit o tom, jak je hrozně super, když vás lidi pozorují v tramvaji, kamarád to mezi řečí zmíní jednou za čtvrt hodiny nebo vás někdo označí za pásovej opar. život bráško. stay strong. co tě nezabije, to tě posílí, i když mě možná dřív zabije léčba, ve který jedu.

abych se zase stala alabastrovou květinkou, super hot materiálem, tak musím brát specifické léky, které ve výjimečných případech způsobují sebebevraždu, a ke kterým musím brát antikoncepci, abych náhodou neotěhotněla a kvůli těm specifickým lékům nedala za vzniku malého človíčka s maloformací. pro více informací vám mile ráda poskytku prospekt, který jsem dostala, a který vysvětluje všechna rizika od odpálení jater po náhodný vznik cukrovky. každopádně, já se od svých šestnácti let antikoncepci bráním, protože jsem chtěla svým hormonům dát takovou tu jakože přirozenou flow. ať jsem klidně labilní, ale ať to jde od srdíčka, a ne od zatemňovačů vaječníků.

lidi, já teda tu antikoncepci beru, jo, i když nechci, jo, a jsem jakože nějaká celkem citlivá poslední dobou. takový příležitostný pmsko v dobách, kdy nemá být pmsko. zažívám dívčí pocity a moc si s nimi nevím rady. tuhle se takhle koukám na Harryho Pottera. tuším, že to byl Fénixův řád. normálně mi zvhly oči při scéně, kdy Harry meetnul Siriuse v tom jejich vysouvacím bunkru. mně, která brečela snad jenom, když zabili Dobbyho. mně.

tak si tak ležím, koukám na toho Harryho ve svojí cibulovitý citlivější slupce, snažim se zamáčkout ty náznaky slané vody a říkám si, že to randění má přece jenom nějaký výhody. takhle si fellíš v neděli po kalbě, neděláš nic, koukáš se na film. trochu se pomazlíš tady, trochu tam. je to celý automatický. trocha srdíčka sem, trocha tam. občas to prostě chceš feelovat.

problém je, že týden není neděle, ale i pondělí, úterý, pátek a ty ostatní dny. takže…

hledám nedělního kluka. randíčko jednou týdně v neděli. u tebe nebo u mě. filmy o partě pěti lidí, co jeli na chatu, která je čirou náhodou umístěná ja starém indiánském pohřebišti. objímačka zezadu, vínko, ráno se sbalíš, zmizíš a týden o mně neuslyšíš. kocour a pizza included v balíčku. občas tě nechám mě pohladit ve vlasech.

prej se to takhle dneska dělá, jenom #tohlenenimetro

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s