emocionální prostituce

zatímco jsem obcházela blok, abych nepřišla k vietnamcovi ubrečená, šlápla jsem do hovna. když se jako hovno cítíte, tak prostě jedno rovnou i prošlápnete. teda ne, že bych brečela jako brečela. prostě mi teklo trochu vody po obličeji. přesně tak akorát, abych zbytek mohla pohřbít. hluboko. tak akorát,

aby to později mohlo vybouchnout.

někdy stojíte jednou nohou v hovně, druhý den jíte ústřice. život je prostě o tom, že se vám chce na záchod zrovna v ten moment, kdy si nalakujete nehty.

obvykle když píšu, poslouchám u toho nějaký basic lofi hiphop. jakože ne, že bych vyloženě poslouchala CALM RADIO – LOFI HIPHOP – 24/7 – čínskej znak, ale ten Neotic si tam stejně pustím. lofi hiphop jede

obvykle se tím moc nechlubím, ale to si takhle si ležím ve vaně přesypanou antistresovou solí, když si čtu nějaký článek o vnitřním dítěti. a taky jak ho znovu poznat řízenou meditací.

ta je pro mě momentálně jedno velký sci-fi, protože mám zabanovanou hlavu. upřímně, nedokážu si představit, že bych jako měla ve svém mozku zapnout bílou tmu. neumím odpočívat. moc přemýšlím. nechtěně. hlavně před spaním, behěm spánku, když se probudím a zase usnu. jediný, co je v mém mozku něco bílého, tak je to šum, který stejně zní jako MUCHA – Mrdá mi v hlavě.

ale pamatuju si na jeden díl Simpsonových. Bartovo vnitřní dítě. všichni se začali chovat jako Bart a nic neřešili. takže aspoň jednou nebudu něco řešit a řeknu vám, že když píšu, tak poslouchám Neotic, politická scéna u nás mě nechává chladnou a hrozně mi vadí, že do mojí aktuální práce mi připadá velmi nevhodný nosit všechny svoje starý napůl zničený vansky.

miluju totiž svoje starý zničený vansky.

pod tlakem veřejného mínění chodíme v rolácích a volných trikách, abychom se pak opilí na chvíli svlíkali i z posledních zbytků naší kůže. to je možná jediná chvíle, kdy jako dnešní společnost to „vnitřní dítě“ vypustíme ven. s flaškou v ruce vypadáme, jak vypadáme. v ulicích, kde mu druhý den ráno vyčítáme jeho chování na veřejnosti.

stejně jako nám rodiče v dětství vyčítali naše projevy emocí.

neuměli jsme to tehdy a neumíme to ani dnes. klidně budem skákat nahý ze břehů do Vltavy, ale fakt po nás nikdo nechtějte, abychom si sundavali triko za střízliva. ani fyzicky, ani psychicky, ani zadarmo,

ani kalhotky.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s