veselý prázdniny a šťastný nový léto

víte, jak máte takové ty filmy, seriály, kde ženský sedí zoufale na zemi, jí zmrzlinu, pijí víno z flašky a u toho nadávají na svoje životy? tak takhle jsme vypadaly s Veronikou v neděli ráno. jenom jsme seděly na koberci, pily čaj a spíš jsme se sami sobě smály. tak dámy a pánové začalo léto. v pozitvním vibu s podtitulem Deník Terezy a Veroniky Jonesových.

jestli mě někdo začal doopravdy iritovat, tak jsou to lidi, co si píšou statusy: „chci tyhle prázdniny, aby byly nejlepší v životě.“ řeknu vám tajemství, nebudou. prázdniny jsou lež. prázdniny jsou vymyšlenou událostí učitelů. jsou konspirční teorií, Země je placatá a učitelé jsou Ilumináti. něco jako dva měsíce volna neexistuje. jediné prázdniny, které existují jsou ty, které si sami uděláte, a je jedno jestli jsou, protože ujedete pět set kilometrů do Sudet a zpět, nebo kalíte na Parukářce s Ukrajinci chilli vodku.

prázdniny v Praze prostě neexistují. prázdniny jsou jedna fata morgana, protože venku je čtyřicet stupňů, i když žijeme v mírném pásu. jedna velká pražská betonová poušť. neustálé notifikace sociální sítí, mailů z práce, zpáv od lidí.

ale něco vám řeknu, jsem ráda, že žádný prázdniny neexistujou, protože já nevím, co bych s takovým volnem dělala. můj poslední rok se rozdělil do bloků práce a školy. rozdělil se na hodiny, kdy mám vlastně téměř přesně vymezený prostor na spánek, nebo třeba takový čas sama pro sebe. když mi napíše někdo neobvyklý, kdy se uvidíme, tak mu odpovím, počkej, kouknu se do diáře. jako bych byla nějaká zkurvená manažerka, nebo co.

letní prázdniny nejsou nic pro mě. kdyby byly v zimě, poradila bych si s nima mnohem víc. takhle akorát poslouchám několikrát do týdne, a ty jako nemáš prázdniny, vždyť studuješ. a pak se ponořím zpátky do svého diáře a snažím se zorganizovat si čas, protože jestli něco neumím, tak to organizovat čas. proto občas jdu z noční rovnou na stáž a ze stáže na zkoušku a po zkoušce vysílám a po vysílání mám ještě nějaký sraz. proto občas přijdu domů v deset ráno místo o půlnoci, jak jsem plánovala, protože to po lihovině organizačně sedělo.

já rozumím tomu, jak fungují ručičky na hodinkách, jenom se občas netrefím do správné hodiny, v přeneseném slova smyslu, stejně jako občas sjedu na kruháči o výjezd dřív, a pokračuju dál na německé hranice. jak vždycky ráda říkávám za volantem, není důležité, jakým způsobem se kam dostaneš, ale že se tam dostaneš.

čas je přeci jenom relativní.

teď si půjdu dát do bohemky plážový deštníček, aby to aspoň trochu vypadlo. stejně jsem na pláži celý život.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s