to jsou pocity

prej už ani nepíšu ten blog. no, jako ne, skoro měsíc ani tečka, což vůbec není profesionální. ale zase já a ta profesionalita. to je taky kapitola sama o sobě. když mně se za poslední měsíc nestala žádná vyložená Terezovina a ty věci, co se děly, tak o těch se nemluví. ne, že by to byly nějaký lumpárny, nezákonný věci nebo tak. prostě se o nich nahlas nemluví. nebo alespoň já ne.

ale udržím kontakt a parafrázuji jednu obchodnici z Rádia 1. teď jako po tý emocionální vlně to jde jakože nahoru a zažívám pocity skoro až štěstí. chytla jsem správný vítr. očividně na jižních svazích. a i když můj dnešní biorytmus říká, že jsem úplná troska po všech stránkách, tak vlastně ten vítr je docela příjemný. takový vánek. jenom kdybych nebyla tak roztržitá a občas si dala 1…2…3, než promluvím.

jenom to vedro mě ubíjí. já prostě nejsem letní typ. kdybych denně chtěla třicítky, tak se narodím někam do arabských států a chladím se burkou, ale já se narodila do mírnýho pásu, a proto taky očekávám mírné počasí. je mi vedro na ulici, v tramvaji a hlavně u mě doma. tam je fakt šíleně. podkrovní byt? pěkný. střešní okna? pěkný, třeba když je úplněk. sluníčko, co peče do střechy? to pěkný není. třeba teď je můj byt anti sex zóna. zasouložit si tam vyžaduje značnou dávku odvahy, kterou se ani tolik nesnažim nacházet.

taky jsem objevila pocity z roků dva tisíce dvanáct a dva tisíce třináct. období zlomeného srdíčka, bujarého mládí, první lásky a mého znovuzrození. no, každý měl někdy nějaký období, kdy byl docela koště, a kdo říká, že ne, tak lže. ale na tomhle tom psaní deníčků je super, že se člověk vidí, jak se vyvíjí. vědecky prokázáno je, že jsme nikdy neviděli naší skutečnou podobu, protože všechno jsou odrazy, fotky, ale nikdy jsme neviděli sami sebe, takový jaký jsme. já vám garantuju, že když si budete takhle občas psát, tak uvidíte sami sebe úplně v tý nejvíc nahý podobě. emotikon xd, protože co jsem tam našla ze dne 8. 10. 2012 byl takový zápis, že ho sem ani nemůžu napsat, protože to je trochu nevhodný, ale taková klasická klukovina no. nebyla jsem o moc jiná, co si budeme.

jsem zvědavá, jestli až třeba za pět let otevřu svůj současný „deníček“, tak si taky řeknu, že jsem byla košťátko. ale na druhou stranu, občas tam řeším docela hluboké věci. a především ty věci, o kterých nechci mluvit nahlas. protože ukazovat pocity je přece slabost, jak nás učí dnešní společnost.

mám ráda takhle hmotný vzpomínky, protože si pamatuju, jak jsme se sestřenkou jako malý nacházely babiččiný dopisy, fotky, knížky a jiný takový věci. a chci, aby až budu mít vnoučata třeba, tak taky nacházely takový věci. ne, že vyhrabou můj starý blog, nebo nějakou bídu na internetu. proto si kupuju všechny knížky a schovávám skoro každý lístek na cokoliv.

podle mě budu matka i babička roku, až šáhnou po knížce Pornografia od Jean-Baptisty Del Ama, kdy na prvních pěti stránkách je velmi detailně popsán styk mezi dvěma muži, zvlášť o obřím černým pulsujícím ocasu, který se mu zarážel hluboko do hrdla. a přísahám, že jsem netušila, jak moc dekadentní ta kniha bude. na přebálce sice psali něco o prostitutech, ale taky to, že autor patří mezi nejnadějnější mladé francouzské spisovatele. no, možná má nadějného i něco jiného.

a už nebudu psát random věci, takové blogy prý nikoho nezajímají, protože nejsem dostatečně slavná, aby někoho zajímal můj život. příště napíšu zase něco pěkného.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s