#budapest: vlakem

hned po letadlu je vlak můj nejoblíbenější dopravní prostředek. nejradši bych jezdila vlakem furt, kdybych ho mohla poslat na dálnici. tyjo, co jsem se s ním najezdila. jeden celý rok jednou za čtrnáct dní sedm set kilometrů jenom kvůli jednomu víkendu. v největších špičkách. tolik hodin prosezených na chodbách. tolik přelézání lidí, malování se na záchodech, hodin zpoždění.

mám ráda, jak je v něm člověk svobodný. může se kdykoliv zvednout a projít se. většinou kolem něj ubíhá akorát něco zeleného, takže celá ta cesta je jeden takový velký zen mode. starý vlaky k tomu dělají takový ten ts ts zvuk, u kterého člověk vypne. a hlavně, když člověk potřebuje na záchod, tak se prostě zvedne, a jde. žádný zastávky po čtyřech hodinách a rychlý vybíhačky na mezizastávkách.

pamatuju si, jak jsem jednou jela s cateringem do Bratislavy na brigádu, a po cestě tam jsme se usídlili v jídelním vozu, kalili tam vínka a po skupinách na střídačku chodili na kouřit na záchody. nebo když jsme s lidmi ze střední jeli z Jižních Čech, a protože nikde nebylo místo pro nás všechny, sedli jsme si do prostoru na kola, zalezli do spacáků, a pili teplýho Kozla z plechovky, protože občerstvovací vozík měl rozbitou ledničku.

teď sedím v kupéčku směr Budapešť a říkám si, jak je vlastně těžký si vybrat dobré místo ve vlaku. vlastně jsem to řešila docela dlouho, protože přece jenom je to šest a půl hodiny cesty, a jediný můj kámoš jsem já, takže byla potřeba strategie. nevěděla jsem, jestli si mám kupovat místenku. jestli si jí mám dát do kupé nebo do normálního vozu. k okýnku kvůli nabíječce nebo do uličky ať nemusím přelézat. no, bylo to fakt složitý.

na celou strategii jsem se vykašlala. ráno jsem se probudila úplně zbořená, byla jsem ráda, že koukám. budíček ve čtyři ráno nebyla žádná pohádka. zalezla jsem do kupéčka nejblíž jídeláku a usnula. probudila jsem se až před Brnem s otevřenou pusou. doufám, že proběhlo i nějaký to chrápání nebo slina, protože jsem hrozně cute, když spím. zvlášť v dopravních prostředcích.

pak začaly Terezoviny.

Snímek obrazovky 2018-05-11 v 15.11.52

v Brně nastoupila paní s batoletem. ono, jak se ukázalo podle mého rozkládacího stolu s Elfíkovo cestou vlakem, jsem v kupéčku pro maminy. najednou paní, že jde Matýska přebalit. teď já čekám, co se z Matýska vyrojí za čardáš, ale naštěstí dobrý. jenom Matýskovi se líbím, takže se na mě kouká těma šíleně velkýma očima, přibližuje se, a v odpadkáči tu visí ta počůraná plína.

v Břeclavi se k nám přidává pán. důchodce a v závěsu jeho velká důchodcovská taška na kolečkách, která momentálně zabírá všechen prostor. rád by si pokecal, ale nikdo se nechytá. paní krmí Matese, pán naproti mně mluví jenom cizinsky a já dělám, že neexistuju.

až Bratislava přináší svoje ovoce. všichni z mého dětského kupé odcházejí. zůstávám tu sama s rozloženou Elfíkovo cestou.

vlastně docela příhodné.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s