sweet „sixteen“, Jedničko

pozn. tento post není aktuální, je scheduled, protože pravděpodobně budu po Mojmírově afterpárty, a to bych nic kloudnýho nenapsala. nebo naopak až moc kloudnýho.

dvacátýho třetího března dva tisíce osmnáct. někdy kolem poledne jsem se narodila. před dvaceti dvěma lety. je crejzy, jak ten čas utíká. vlastně mi to přijde docela ještě včera, když jsme na tajňáka kouřili za blokem, a s Veronikou jsme si hrály na Totally Spies. a teď si akorát hraju na to, že jsem dospělá. protože si mentálně připadám stejně furt na šestnáct.

jsem si letos udělala pořádnou sebereflexi a koukla se sama na sebe, jestli jsem spokojená tam, kde dneska jsem. protože poslední tři roky byly bouřlivý. dïvoký. fakt jízda. pro mě to bylo samozřejmě hrozně super, pro moje okolí už to tak super nebylo. vlastně kdyby můj život byl graf, tak během těch tří let tam byl dost silný propad. ale byl relativní. prošla jsem si spoustu kaluží, ale do žádný z nich jsem přece nespadla.

a teď jsem na mega suchým chodníku. a za pět? na pláži.

ale i tak jsem zvládla samozřejmě hrozně moc věcí zvrtat během toho, jak jsem lumpačila. ať už to bylo ukončení studia na vysoký hned po zimním semestru kvůli jedný zákeřný zkoušce z čestiny (lol, žurnaspirit), nebo trestní oznámení, protože jsem otevřela byt na dvě hodiny mým vypečeným kamarádům, a oni během chvilky mojí nepozornosti ukradli sousedům o patro výš metrovej květináč, a umístili ho k nám na terasu.

holt puberta v devatenácti není prdel.

kdyby teď za mnou někdo přišel a nabídl mi, abych se vrátila do dne oslavy mých devatenáctin, kdy to všechno začalo, a vyvarovala se všech těch chyb, co jsem udělala, přijala bych to. ale jenom z toho důvodu, že bych to chtěla zažít znova. protože naprosto upřímně? nejlepší tři roky mýho života.

všechno zlý je pro něco dobrý a já jsem si jistá, že kdyby se nic z toho nestalo, tak bych nebyla tady, kde dneska jsem. nebo, rozhodně bych nebyla dál.

protože kdybych neskončila na Karlovce, nikdy bych nezačala pracovat na Spinu, takže bych nikdy nedostala možnost dotknout se moderování. protože bych neznala Romana, který mě má natolik rád, že mi dal šanci i přes moje evidentní jazykový nedostatky. a nezkušenost. kdybych neskončila na Karlovce a nebylo tak nesnesitelný se mnou bydlet pod jednou střechou, nikdy bych nebyla odstěhována na Limuzkou. a nikdy bych neměla kocoura. nikdy bych neměla Yoka a to bych byla smutná Tereza.

kdybych nebyla ostěhována na Limuzskou, tak bych se nenaučila jeden dost zajímavý fakt o penězích. FURT NEJSOU. já se tyvole sedřu na nočních, mám za jeden měsíc hloupé tři dny volna proto, abych ten keš roztočila za zbytečně drahý věci, který nepotřebuju. za jídlo v restauracích, protože mě baví vařit tak jednou týdně. a udělám to znova s další výplatou, protože to miluju, jak můžu utrácet peníze. miluju, když můžu dát šedesát korun za dvě deci vína. miluju si kupovat lístek na koncert, i když vím, že výplata je až za týden, a já mám poslední peníze, který roztočim za svoje narozky, protože to prostě MI-LU-JU. co je to spoření, co to je penzijní připojištění, co to je rezerva. k čemu to je, když si můžu koupit nový tenisky, i kdybych měla do konce týdne jíst bramborový salát z Alberta s rohlíkem. peníze tu budou, my nebudem.

a kdybych nebyla odstěhová na Limuzkou, nikdy by se tolik neposílil můj vztah s rodiči. jenom si občas říkám, co vytvořili. dali mi to nejlepší z nich, ale přijde mi, jako by se ty vlastnosti vzájmně resetovali.

hlavně mám kolem sebe lidi, který jsou jak rodina. i když jsou to totální hovada. jakože fakt. mám ráda svoje kluky, ale jste hovada. všichni. do jednoho. až se mě moje děti jednou zeptají, co jsem dělala v dvaceti, tak já nevim, co jim povim. ale pamatuju si, jak jsem ve dvaceti v den svých narozenin stála se čtyřicetdvojkou na Scéně, a říkala si, co to se to děje. jak jsem se tady ocitla. vždyť pro mě byl připravený jiný život.

abych to zkrátila – nelituju ničeho. i když se to někomu nelíbilo, a já se vám omlouvám za moje příležitostné chování, tak bych nic nezměnila. protože jsem dostala školu života brácho, a nikdy by ze mě nevyrostala taková okouzlující mladá dáma, kterou jsem dnes. vyrostla ze mě Tereza Jednička, 100% kvalita, ale bez záruky.

pozn2. vložena aktuální vložka

a teď se jdu jako okoulující mladá dáma opít, protože mám narozeniny. ale jenom decentně. zítra od dvou odpoledne Rádio SPIN 96,2 fm, a dávka velký supry. a jestli tam dorazím v plný parádě, tak to bude asi i supra poslední.

peace. a jak říkal Logic z toho yzo gangu, more my deme ze dna.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s