zoufalé situace si žádají zoufalá řešení

hrozně ráda si dělám svoje věci po svým. prostě hrozně ráda jsem svá, i když být svá neznamená nutně být dobrá. což si samozřejmě ověřuju dnes a denně. ale občas se prostě nechám omylem zmanipulovat do věcí, do kterých se mi úplně nechce. a teď si říkám, že moc dobře vím proč.

naprosto výjimečně jsem měla sobotní odpoledne volný, na úkor toho, že jsem ve studiu seděla už od desíti ráno. toho okamžitě využila moje drahá sestřenice Veronika, která nutně potřebovala nějakýho otroka, co s ní půjde na fotbal. protože jestli o Veronice něco nevíte, tak to, že je to vášniva fanynka fotbalu. zvlášť když hraje jeden, dva nebo tři koloušci, které ráda pozoruje při běhání za míčem. když jsem se ale zeptala, na jaký  pozici ten ON hraje, odpověď byla hodně mlživá. hlavně ani pořádně nevěděla komu chce fandit, protože je věrnou fanynkou Brandýsu nad Labem, a tým samozřejmě o ní moc dobře ví. ale co si budem, dneska kvůli nim nepřijela. Brandýs stál proti Českýmu Brodu, jak o vítězství zápasu, tak o Verčino srdce.

prostě mě sprostě odvezla do Benátek nad Jizerou

slibovala mi divizový večerní zápas. slibovala mi velké osvětlené hřiště. slibovala mi tribuny. slibovala mi, že budeme sedět tak vysoko, že se svými třemi dioptriemi neuvidím míč. slibovala mi jídlo, srandu, písničky. lhala.

hrálo se na umělce. všude bylo bahno. rip moje krásné nové, co mají černý custom na špičkách. bylo tam asi deset lidí, nás včetně, rozhodčího včetně, pořadatele včetně. celkový věk tak pět set. a protože se Veronika bála, že by v tom davu lidí nebyla vidět, vzala si výraznou svítivou modrou bundu. teď mě momentálně nenapadá žádný vhodný přirovnání. možná jenom, že jsme byly na ráně jako moucha na trusu? nevim, jestli se to vůbec vůbec říká, ale tak jako tak jsme v tom stály. hluboko.

zoufalé situace si žádají zoufalá řešení

vlastně bych docela chtěla vědet Veroniky pocity. mně to bylo ostatně jedno. nikoho jsem tam neznala a víno stálo dvacet čtyři korun za dvě deci. ale V. byla na malinovce, jeden tým jí znal v plný sestavě, a ten druhý z jedný třetiny. všimnout si jí kvůli tý bundě museli už když vystrčila nohu z auta, a tak nám nezbylo nic jinýho, než sedět na lavičce, a čekat.

51047489-af1f-4b9a-adc5-4eda4f13dd49

a tak jsem seděla a čekala se čtyřkou vína v půlitru na gambáč, protože mi to přišlo jako nejrozumnější řešení, jak tohle zvládnout. ne, to bylo fakt skvělý. za šedesát osm korun jsem měla čtyři deci vína a párek v rohlíku i s tatarkou. ŠEDESÁT OSM. kdyby na to přišlo, tak bych tam možna i klidně zakalila až do rána.

ale nebudu úplně jí křivdit

taky jsem byla na pár zápasech kvůli klukovi. tehdy mi bylo třináct a chodila jsem s Romanem Matouškem, co hrál za Ovčárský žáky. ale i na tom žákovskym fotbalu bylo víc lidí, než tady na tom divizovém přáteláku.

vlastně ani pořádně nevím kolik ten zápas skončil. protože tam nebyla cedule. vlastně byl docela zázrak, že tam bylo nějaký osvětlení. ale mám pocit, že góly padly dva, a do brány Českobrodských. možná kdyby mě Veronika nechala fandit a nesnažila se mě umlčet při mém každém nadšeném Woohoo, padlo by něco i do druhý brány. možná kdyby dala na mojí radu a doběhla jim pro míč, co spadl za síť, trochu štěstí by jim poslala. ale já zapomínám, že mi jsme se tam vlastně tvářily nenápadně.

jedna by díky barvě bundy mohla z fleku dělat pořadatele a druhá smrděla Prahou tolik, že otočila celou hospodu.

možná bych jí to odpustila

a zase s ní příště jela. ale ještě před tím, než mě unesla, jsme byly u ní doma, a já objevila její starý deníčky. já si celý život myslela, že jsme byly jako malý vždycky nejlepší kamarádky. prostě BFF. forever. nerozlučná dvojka. jedna ruka. nejky. ale pletla jsem se. o mně tam nebyla ani řádka, za to Kačka byla napsaná za každým „Nejlepší kamarádka:“

a i když jsme si ten fotbal ve finále užili víc než ti dědové, co nadávali za každým menším strknutím, nebo náznaku faulu, že jsou to hovada; a i když mi přišla omluva, protože nemám ponětí, kdo je  nějaká deníčková Jessica, která se dostala na pozici druhý nejlepší kamarádky, nebo Erik (to mimochodem už neví ani Veronika, ale taky bff), tak mi řekni Kačko,

kde si sakra tohle odpoledne byla?

img_0699

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s