posloucháš Jedničku na rádiu spin 96,2 fm, teda zatím jenom Terezu

vždycky jsem byla přesvědčená, že jestli budu v žurnalistice něco dělat, tak budu psát. takový byl plán. ale když pracujete v rádiu, tak samozřejmě koketujete s tou myšlenkou, že byste třeba mohli sedět ve studiu, a mluvit. nějaký supry. no, a tak jsem otravovala a otravovala. a po tom, co jsem si vyslechla věty typu, že v rádiu musí být někdo milý a usměvavý, a ne někdo hořký a zlý jako já, jsem se doootravovala. byla jsem vpuštěna do studia.

nejsem moderátorka

zatím. moje asi jediná, první a i poslední zkušenost s moderováním byla v devátý třídě na základce, kdy jsem moderovala závěrečnou akademii. a i teď zpětně po těch sedmi letech si uvědomuju ty špatný věci, co jsem tam dělala. a co mě ostatně provází celý život. a co dělám i teď.

mluvím rychle. jednak protože mi mozek funguje rychle, a já chci všechno, co v něm mám, honem rychle říct, protože v něm vznikají další věci, co chci říct. a jednak protože to chci mít občas rychle za sebou. když na tebe koukají, nebo tě poslouchají ti, na které nejsi zvyklý, mává to s psychikou af. člověk si říká, že nemá trému, že je bezprostřední, ale vždycky tam něco je.

zadrhávám se, zakoktávám se a nějaký písmenka říkám buď špatně nebo je třeba neřeknu vůbec. jednak protože mi mozek funguje rychle, a jak to chci všechno honem říct, spíš to řeknu špatně. myslím, že občas vynechávám i slova. já je občas vynechávám, i když píšu. (když jsem pročítala tenhle post, tak mi chybělo asi pět slov tak různě) možná kdybych nebyla vzdorovité dítě a neodporovala mojí mamce a logopedožce, když se mě snažily naučit mluvit?

no, a do třetice všeho dobrýho, jsem prostě Tereza. zmatkuju a jsem nešikovná a jsem trochu koště a občas jsem trochu nevhodná a občas jsem i víc nevhodá. a rychle ztrácím pozornost, občas jsem úplně nepozorná. a na něco jsem moc alternativní, na něco zase moc mainstremová.

IMG_0210

a celý to šlo vlastně hrozně rychle

během dvou dnů jsem šla na hlasovku, dala si týdenní trénink s mixážním pultem, překopala si celý diář a vzdala se víkendových kaleb. tak napůl. nebo respektive, vylezu. v pátek i v sobotu, ale furt myslím na to, že druhý den musím být ready. a když všichni zůstávají, já odjíždím.

a najednou jsem seděla ve studiu a mluvila jsem ještě rychlejc, než normálně rychle mluvím, jak jsem z toho byla vyklepaná. a vlastně ty začátky byly docela prdel, protože jsem tam dělala docela hrozný věci. od naprosto absurdních přeřeků, po špatné vytahování šavlí i přes odbavení konce hodiny o skoro patnáct minut dřív. a to jsem ještě poměrně suveréně řekla, že za čtyři minuty bude celá, i když to rozhodně nebylo.

víte jak může být těžký vyslovit, že u „benzínky MOL“ je nehoda? pro mě to zřejmě může být nadlidský úkol.

je to jízda, neříkám nic

ale s každým novým víkendem jsem si jistější, i když tam furt dělám hrozný věci, občas. říkám si, že to třeba nikdo neslyší. nebo že se mi to jenom takhle hrozný zdá. ale už nemám strach z konců hodiny, kdy je toho hrozně moc na odbavení. a ráda hraju tracky na přání. a občas, když stáhnu šavli po volném vstupu, řeknu si, jo, to bylo fakt fresh. ale občas i musím sklopit hlavu do rukou a poplakat si sama nad sebou.

momentálně jsem ve stavu, kdy slyším každou svojí chybu. každou sykavku, každý přetočený R. slyším se, jak nevyslovím část slova. měla jsem i den, kdy jsem se přísahám přeřekla v každým vstupu. a vždycky si říkám, Terezo, proč tyvole, proč tyvole to musíš dělat. vždyť jseš normálně tak okouzlující a šarmantní, a ve studiu děláš takové koniny.

takže se zatím spíš snažim, než moderuju

počítám s tím, že to chvilku potrvá, než se najdu. než najdu sama sebe, co mi bude vyhovat. a mezitím pracuju na tom, abych odstranila ty ostatní věci. začala jsem chodit na rétoriku, což bych doporučovala všem, co mají v plánu mluvit v profesi. a je jedno jestli jako moderátor, obchodní zástupce nebo jednatel společnosti. třeba používání bránice bylo pro mě de facto velkým neznámým. a přitom je to základ při každém projevu.

a teď? teď kámo hledám svůj vnitřní hlas. fakt. prej mám ještě jeden, když správně otevřu krk, hh, dobře se nadechnu do tý bránice, objeví se ještě jeden hlas. ostatně, myslela jsem si, že rétorika bude o tom, že dostanu téma, a to do příští lekce budu muset mít připravený, zpracovaný a ready na prezentaci. a zatím je to takový soubor bizarních šamanských cvičení, ale dává to hrozný smysl, fakt hrozný smysl.

a až skončim tady, tak ještě po letech asi hecnu nějakou tu návštěvu u logopeda, abych odstranila ten zbytek. i když, už jsem se setkala i s názorem, že je možný, že to logoped neodstraní, že je to prostě v hlavě. že je něco špatně v mým mozku. a tam je špatně hodně věcí, takže proč ne.

hlavně mě to moderování baví a chci v tom být dobrá. a těším se, až v tom budu dobrá natolik, že svůj vstup začnu „posloucháš Jedničku na Rádiu SPIN 9 6 2 fm,“ protože Jednička jsem možná na Scéně, ale co si budem povídat, za mikrofonem ještě úplně ne.

každou sobotu a neděli – 2pm – 6pm

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s