kamarádi jsou občas spíš takový zavazadlo navíc

někomu se na první pohled může zdát, že cestuju sama, protože nemám s kým. jasně, moji kamarádi jsou v tomhle po většině samozřejmě neschopný košťátka, co se radši půjdou každý víkend vykalit, než aby jeli někam dál, než do Pihelu. našim se zase pro změnu zdá, že je svými výlety chci akorát rozladit, a spáchat na sobě nějaký „allah akbar“, nebo se nechat znásilnit. faktem je, že prostě ráda cestuju sama. dva důvody – jsem sama svým vlastním pánem a vždycky poznám lidi, které bych obklopená svojí bandičkou nikdy nepoznala.

takže když EasyJet vyhodil letenky za velmi akčí cenu 1700,- zpáteční, peníze, co jsem vydělala za poslední dva dny v práci, jsem okamžitě poslala pryč. i za cenu toho, že bych mohla mít k večeři bramborový salát z vaničky se dvěma rohlíky. hlavně tam buď opatrná, říkala mi máma.

je pravda, že jsem si na její slova párkrát vzpomněla, protože Amsterdam je město divoké, a jet tam sama obdařená prsy může být dobrá loterie. tím chci říct, že hned po tom, co jsem se ubytovala ve svém hostelu, a udělala si kolečko v červených uličkách plných prostitutek, skoro jsem se nechala přejet jedním místním, co mi zkřížil cestu kolem. nebezpečný nebyl. jenom mi nabídl, že kdybych potřebovala „něco“ vyřešit, ať se mu klidně ozvu. nebo že můžeme zajít alespoň na drink nebo špe. jmenoval se Santos a jako Samtos přesně vypadal. trochu mi připomínal Snoop Dogga.

 

po pár metrech jsem vrazila do dvou Italů, co si se mnou hrozně chtěli udělat selfíčko. úsměv, dobrý, za pět minut jsme se seděli v prvním coffeeshopu a kouřili lemon haze. pak mě vzali do klubu Smokey, kde se kolem mě udělal hlouček kluků. nevim, jestli chtěli tancovat, pozvat mě ma drink nebo mě osouložit. v tom Amstru se všichni tak dobře baví, že je to težký rozeznat. fakt. každopádně Italové neuměli anglicky, takže jsem se druhou noc s nima začala nudit, a po anglicku se vypařila.

v té době jsem už ale naštěstí nějak komunikovala s lidma ze svýho hostelu. já jsem v tomhle trochu pankáč, takže mile ráda obětuju pohodlí i soukromí, a raději sdílím pokoj, včetně záchodu a sprchy, s dalšími jedenácti lidmi. a tentokrát jsem měla neuvěřitelné štěstí. The Bullgog Hostel room 307 blue blue blue saves errything.

Processed with VSCO with c1 preset
rooftop sesh

byl tu David z Kanady, který spal hned nade mnou, a vždycky, když jsem se ráno probudila, seděl na zemi u postele, což mě strašně strašně rozčilovalo. z Kanady byl i Jack, ten po Amsterdamu pokračoval do Prahy, což bylo naopak nerozčilující, protože jsme se ještě mohli potkat, než se vrátí za oceán. Ari ze Švýcarska a jeho sestřenka Madison ze Severní Karoliny. a tři kluci z Anglie z Brightnu, pričemz jeden z nich, Ryan, si v Amstru koupil šlapku za 150€ na půl hodiny. crejzy.

 

tahle skupina byla všechno, co jsem od Amstru očekávala. skoro. byla to zároveň dobrá párty a zároveň jsme spolu prolezli město, co to šlo. párty to byla až tak dobrá, že jsem se nechala přemluvit (divný), a šla s nimi na pub crawl s free panáky vodky. ale ne tý klasický dobrý ruský čistý, ale tý hnusný sladký uleptaný. ale darovanému koni za zuby nehleď, žejo.

cestovaní bez toho zavazadla, kterému říkáme kamarádi vám ukáže spoustu nových věcí. zjistíte třeba, že i když si myslíte, že vase angličtina je na relativně dobré úrovni, tak mezi 6 lidmi mluvících plynule od narození se ztrácíte. zvlášť když během dne vykouříte nějakého toho jointíka. nebo jak jsou Česi v komunikaci k sobe strašně hrubý. on vám pak někdo řekne, že máte krásnou duši. a vy se cítíte, jako by na vás vylil kýbl svěcené vody.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s