jak jsem si v Amsterdamu nepůjčila kolo

Amsterdam je skvělý město. možná ho umístím na druhý místo, hned po Praze. Paříž je sice famózní a furt bude patřit mezi moje fav, ale musím uznat, že v Amstru se mi líbilo víc. je uvolněnější, přátelštější, svobodnější. jakou v tom hraje roli to, že každý ve městě hulí, nevím. ale nedivila bych se kdyby velkou. co si budeme povídat, člověk je po dobrým špeku spoko, pokud není moc přepal.

nějaký čas jsem tam strávila s Italama, co neuměli anglicky. nějaký čas jsem tam strávila s lidma z mého hostelu. byl to zrovna David, který spal nade mnou na palandě, co mi říkal, že snad první tip o Amsterdamu byl – když vylezete z coffee shopu, nedívejte dolů, jinak umřete. a vlastně to byl pretty true fact.

DSC_0517

Amsterdamské ulice jsou jedna velká silnice pro kola a auta. když si myslíte, že jdete po chodníku pro chodce? pletete se, jdete po chodníku pro kola. když se nerozhlídnete, umřete. přísahám, že umřete.

my jsme při našich toulkách městem umřeli skoro několikrát. pravděpodobně jsme neumřeli jenom díky tomu, že jsme si vzájemně kryli záda. heslo Heads up! bylo naší 112. kola napravo, nalevo, před námi, za námi. tyvole já přísahám, že byly všude. bylo to docela crazy, zvlášť některé parkovací sloty. jakoby u například u Amsterdam Central Station mohlo být dobrých 200 kol zaparkovaných. jestli tam mají nějaký pípáky jako u auta? nevím, jak je pak na konci dne zase najdou.

DSC_0519

ve Vondelparku nás jedna místní regulérně vyhlásila, že jsme fucking idiots, když jsme jí omylem zkřížili cestu. protože v parku chodí lidi po bahnité a po betonu se jezdí na kole. jinde to zas o mně týpek skoro zabrzdil. překračovali jsme silnici, kde byla kolona, a najednou vedle mě stojí kolo. každý z nás tam měl několikrát smrt v očích.

přiznám se, že mě to zároveň fascinovalo. já jsem byla de facto spokojená s naší pěší chůzí. můj iPhone říká, že jsem udělala slušný kilometry. všechno bylo za rohem, Amster je malý, a tam kam jste potřebovali, jste se dostali do třiceti minut. byla jsem ráda, že jsem neumřela. a představa, že si dám špeka, a sednu na kolo? NE-MY-SLY-TEL-NÁ. umřela bych, na sto. ale místní si tam jezdí naprosto v klidu v ruce kafe, telefon. případně jedou bez rukou. klasika. pohoda, klídek, tabáček.

divím se, že na těch kolech nejezdí třeba v pěti.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s