oblíbená knížka

čtu ráda. fakt. nečtu tolik. neláduju do sebe knížku za knížkou. i když občas jsem schopná jí přelouskat za tři dny. a večer si radši pustím nějaký vymaž mozek seriál, než abych si četla. prostě na to nemám si číst večer, po celém dni, kdy se psychicky vyčerpávám komunikací. ale čtu ráda. podle mámy teda čtu samý depresivní knížky, že se pak nemám divit, že mám ty svoje nálady. babička zase říká, že čtu akorát samý alkoholiky, apod. a ta tématika taky není úplně košer. ale podle mě čtu hezké knížky, zajímavé knížky a poučné knížky. tyhlety mám nejraději. pořadí je čistě náhodné.

knížky si zásadně kupuju. chci si vybudovat svojí vlastní knihovnu. takže když jsem out of money, tak zrovna nečtu, ale většinou mám stejně knížku, nebo dvě, do foroty. knihovnu navštěvuju jenom kvůli odbornosti, a když už, tak tam raději ten čas trávím. doma je moc věcí, co mě rozptylují. mám radší povídky, než romány. občas, když objevím autora, který mě baví, tak si pak od něj v krátkém časovém úseku přečtu víc děl. jednou jsem u popelnic našla asi sedm úplně nových knih od Coelha, vzala jsem si jenom tři. a chybí mi znalost základních děl v literatuře, protože mi je nutili ve škole. mám ráda autenticitu v knihách a osobní skutečnosti. naopak nenávidím smyšlené lovestorya rádoby erotické knížky. z fantasy jsem už tak vyrostla. a ze srdce nenávidím takové ty papírové přebálky kolem tvrdé vazby. proč??? nečetla jsem nic k maturitě a čtenářské deníky jsem se ani neobtěžovala opsat rukou. prostě jsem je vytiskla a připevnila sešívačkou do sešitu. proto čas od času přijde nějaký arogatní pán po čtyřicítce, který naprosto sebevědomě řekne, že ti mladí dneska vůbec nečtou. čteme, jenom něco jiného.

1 Paulo Coelho – Alchymista

Alchymista se může možná zdát jako klišé. přeci jenom je to jeho nejznámější dílo. ale je to tak krásné klišé. tak krásné a pozitivní. jsem strašně ráda za Coelhovy zkušenosti s lsd, protože bez lsd by Alchymista možná nikdy nebyl. když jsem to dočetla, tak jsem byla neuvěřitelně motivovaná si jít za tím, co chci. abych „nesešla z mojí cesty osudu a všimla si všech znamení.“ možná kdybych neměla svoje obvyklé výkyvy, kdy se zablokuju, a přestanu dělat skoro všechno, co mám, tak by i dnešek vypadal jinak. každopádně Alchymista je stoprocentně lepší, než všechny motivační knížky a koučové světa.

751_bg
jsou asi tři různé přebálky, já mám nejradši tuhle psychadelickou

2 Charles Bukowski – Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství

to je můj neoblíbenější alkoholik, kterého nemá babička ráda. ale já ho mám ráda. je to hnusný a surový, a to je přesně to, co mám na tom ráda. vždycky jsem měla radši Bukowskiho soubory povídek než romány. jednak, protože občas čtu trhaně, takže se nemusím bát, že bych zapomněla děj, jednak ty soubory mají prostě větší šťávu. Erekce, ejakulace a exibice o kousek předběhly moje oblíbený Zápisky starého prasáka, sbírku novinových fejetonů. v Erekci mě strašně fascinuje jedna povídka, kdy se skoro na dně seznámí s ženou, která má doma strašně moc zvířat, nechává se od nich osouložovat, nechá se osouložit i od Bukowski a pak porodí superčlověka. takové normální delirium tremens.

big_erekce-ejakulace-exhibice-a-dalsi-p-VNW-274186

3 Dan Brown – Inferno

obvykle moc nešáhám na knížky, co mají někde v růžku napsaný bestseller, ale máma mi řekla, že bych si to měla přečíst, že je to fakt skvělý, a já jí poprvé poslechla. měla pravdu. když se odmyslí ta napínavá detektivní zápletka, kdy se hlavní postava stopu po stopě dostává až k jádru, řeší se tam fakt aktuální problém. že je nás hodně, a že je s tím třeba něco udělat. existuje i film, ale na ten se nekoukejte. je úplně nedobrý, hlavní postava je velký špatný a konec je ještě horší, protože ho přizpůsobily standartům amerického filmu se šťastným koncem.

Inferno-inglesa2.jpg

4 Irvine Welsh – Extáze

po Welshovi jsem sáhla kvůli Trainspottingu. překvapivě. ale překvapivě jsem jako první nešáhla po Trainspottingu, protože v té době to bylo poměrně nedávno, co jsem viděla T1 i T2, ale sáhla jsem po Extázi. nwm, jestli to byl ten název, co mě tolik nalákal, nebo ta pěkná přebálka. možná spíš ta přebálka, protože ty ostatní knížky se taky jmenují hustě – Heráci, Acid House, Pohlavní životy siamských dvojčat. Extáze jsou tři povídky, každá povídka vypráví dva příběhy, co se nakonci protnou. jsou v nich různí lidé – spisovatelka historických romantických románů a její pasáže z červené knihovny mixnuté se sodomií, patolog nekrofil, nějaký ten gang, troška extáze a ukazuje skotskou rave kulturu.

5 František Hrubín – Kráska a zvíře

já se sice občas tvářím tvrdě, a že z klasických holčičích vad toho ze mě moc nezbylo, ale tohle je fakt lovelovelove. už od doby, kdy jsem si ten příběh četla ve velký knize Walta Dineyho. společně ještě s Ariel a Alenkou to byl můj nejoblíbenější příběh. a pak jsem takhle prolézala antikvariát vedle Masarykova nádraží a koukalo na mě první vydání hry od Františka Hrubína. srdcovka, nic víc, nic míň. první vydání.

16675

6 Paulo Coelho – Nevěra

zpátky u Coelha. příběh Nevěry je mi strašně blízký. možná jsem se v něm i trochu zhlédla. stereotyp, stereotyp, ubíjející stereotyp. mám strašně ráda, jak jsou Coelhovi díla psychologická. když vezmete knihu, ve které se jen zlomkově ukáže problém, který vám leží v hlavě, je to dost podobný jako sezení s terapeutem. je to levnější, zabere to více času, ale výsledek dokáže být srovnatelný.

88bb6e683cc1bad7effb44e72c8d_w292_h472_ga00f7e7e6b3911e490f70025900fea04

7 William Seward Burroughs – Feťák

doporučeno ve škole, přečteno po škole. když jsme probírali období beatníků bylo jediný období, kdy mě literatura relativně bavila, protože nám konečně doporučovali knížky, které působily atraktivně. Feťák je explicitní a je autentický. dá toho víc, než protidrogová přednáška. jediný, co mu vyčtu je, že jsem ho rozečítala asi na třikrát, protože jsem vždycky po pár stránkách zjistila, že nemám ponětí, co jsem četla. ale za to on nemůže.

ml12777

8 Zee Můrová – Morfin; Domynyk Alf – Euforie

první vydání mých kamarádů. Zitina sbírka špatné poezie a Dominikova sbírka povídek. oboje ilustrováno zase dalšími kamarády, Ráliškou, Kočkovýma, aj. je dobré je mít v knihovně.

 

doporučte mi, co číst, už se mi krátí to-read list.

 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s