zásnubní prsteny

víkend jsem strávila na Moravě na motorkářském srazu. motorku nemám. ani papíry, maximálně na babetu. když to ale jde, tak jednou za rok odjedu do Tučap si zahrát nohejbal, který neumím. a popít slivovičku pochopitelně. jestli někam zmizet z Prahy, tak sem. nevím, jestli si tam člověk úplně odpočine, ale je tam krásně.

každopádně jsme takhle v pátek na večer seděli a něco mluvili, když Andrea jen tak prohodila, že přece je u ní něco nového. vzápětí zvedla levou ruku, na které přibyl zásnubní prsten.

Andrea je něco jako mně, takže nějak dvacet jedna, dvacet dva max. takže mě to samozřejmě šokovalo. přijde mi trošku unáhlený se v našem věku takhle rychle usazovat, zvlášť když vidím, jakou paseku unáhlená manželství udělala. ale samozřejmě jsem gratulovala, protože jsem ráda. je to hezký, když se dva mají takhle rádi. zvlášť, když holka v tomhle věku už ví, že by chtěla s někým strávit zbytek života. no, a taky mě čeká účast na rozlučce se svobodou a svatbě.

pak nám začala vyprávět o tom, jak se to stalo, o termínu. jak chce, aby svatba vypadala. v tu chvíli se mi všechny moje myšlenky začaly ubírat jiným směrem. směrem, co to kurva dělám se svým životem. moje známé se zasnubují, a mně nevydrží kluk pomaluju dýl, jak dva týdny. a to se obvykle jenom stejně tak protočí. a když potkám někoho komu jsem chotná věnovat svojí monogamii, tak dopadne stejně špatně. moje známé se zasnubují, a já jsem od nějaký „lásky“ stejně daleko, jako když jsem se snažila ve školce uhnat Lukáše.

když jsme v neděli stáli na D1 v koloně, tak jsem se o tom zamyslela ještě jednou. faktem je, že ať jsem jaká jsem, tak mám sama z těch lásek a vztahů sama docela nahnáno. přijde mi to jako relativně zodpovědný krok, protože v tu chvíli už nejste jenom vy, ale berete ohledy jeden na druhého. takže nějaký zasnubování by mě asi dojmulo, ale šance, že bych řekla: „no, tak zdarec,“ je minimálně na nějakém padesátém percentilu. a pak mi došlo, co se chystám příští týden udělat.

chystám se vstoupit do vztahu. s kočkou. příští týden se ke mně stěhuje kotě. a to je závazek na patnáct let? já, která nejdýl vydržela s chlapcem jednáct měsíců a dvacet dní. já, která si rozbila displej telefon dvakrát za dva měsíce. já, která si odkládá zkoušky, když to jde. a občas nějakou neudělám, protože vím, že mám další pokus.

na tu chvíli v tom autě jsem dostala strach. strach z toho, že mě kotě nebude mít rádo. vždyť stejně jako jsou disfunkční vztahy mezi lidmi, tak můžou být mezi lidmi a zvířaty. strach z toho dlouhého soužití. ze sdíleného prostoru. ze sdílené postele a občasné dělení se o jídlo. strach, že nezvládnu alergii, a že mu vystaví cestovaní pas, až ho budu chtít vzít třeba k moři. strach, že mi vyskočí z okna, nebo půjde navštívit sousedku tramvajačku. ale je to ten nervózní strach, který je vlastně svým způsobem hezký.

úplně nevědomky jsem si sama nasadila zásnubní prsten. teď jenom ať nezdrhnu od oltáře.

 

One thought on “zásnubní prsteny

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s