třicet šest hodin

I když jsem ještě skoro úplně zbouraná z předchozího týdne, během kterého jsem se, jak se lidově říká zvrtla, nic mi nebránilo, abych si naložila takový kotel práce, že to není úplně přirozený. pravděpodobně se přetáhnu víc, než kdy jindy na všech privátech na Andělu. když mi volal Martin, že si můžu první směnu vzít už ve středu, vůbec mi nic nebránilo k tomu říct ANO i přesto, že…

12:00 – tak nějak zhruba se probouzím. v bytě mám klasicky šílený vedro a klasicky se mi zdály i šílené sny. mimo jiné i to, že se někdo vloupal na obejkt, který jdu dneska hlídat, a nikde tam nebyl obušek, ani slzák. podle mě dobré vyhlídky. mám třeba hodinu na to se dát nějak dohromady a připravit si zábavu na šestnáct hodin. byla jsem obeznámena s tím, že tam není wifi, a na stolím počítači je zase všechno zablokováno. někdy by mě zajímalo, jestli si lidi z managmentu uvědomují, co by to mohlo obnášet celou tu směnu jenom naprázdno sedět. NECHTE V KOMPECH ASPOŇ ZKURVENÉ SOLITARE!

13:30 – vstupuju do Kauflandu. Kauflandy nemám ráda. všechny jsou strašně velký a nelogicky uspořádaný, ale musím. musím si nakoupit parády, protože vzhledem k tomu, že na objektu není ani wifina, mám strach, co by mohl nabídnout automat. pokud tam ovšem nějaký je. důležitý jsou hlavně redbully. možná jsem si toho vzala fakt trochu moc, už teď jsem přetažená. ale tak se přetáhnu ještě víc, vždyť o co jde. po cestě na Pražské služby na mě začali mávat nějací popeláři. třeba mě tu i znásilní.

16:20 – jsem zaučená, zvládla jsem přepojit první hovor a otveřít spodní dveře přes telefon. paní na mě chrlí skoro až zbytečné informace. dávám ukrainkám klíče na úklid. venků prý prší. to by vysvětlovalo toho hnusnýho mušího hmyzáka, co mi usedává na první otevřený redbull. naštěstí mám plácačku. je fascinující, jak pár loků energiťáku okamžitě vypnou kůži v okolí očí.

 

20:28 – mám za sebou první pochůzku. bude to paráda, když si budu pamatovat, kde mám čipovat. ale začínám se tu trochu rozčilovat. když pracuju 16 hodin v kuse, tak kurva mám snad nárok na kávu za fre, a ne na kávu z automatu za cash, ve který je stejně nula miligramů kofeinu. taky jsem si chtěla namazat housku k véče, ale že by tady byl nůž? ne-e. takže to mažu vidličkou a akorát po sobě dělám bordel, protože jsem super neschopná a našikovná. a není tu ani hrneček, abych si mohla udělat polévku do hrnečku, takže musím dát ještě jedno kafe, abych měla kelímek hodný velikosti pro tu polévku. fml 😦 příště se musím vybavit trochu jinak, než jen taškou plnou parád a macbookem.

21:06 – dávám si druhýho redbulla a říkám si, že bych si mohla zkrátit čas nějakou super online hrou s někým. vyzvu tedy Honzu Houšku na souboj v kulečníku a nic, nefunguje. Honza mě tedy vyzve na souboj ve starém dobrém Dobyvateli. nic. passé. rip. jiného Honzu zase přemlouvám, ať nechodí spát a povídá si se mnou.

0:55 – už jsem někde za polovinou. překvapivě nejsem unavená, ale zase je teprve jedna ráno. už jsem se zvládla trošku překofeinovat a mám zásoby ještě na druhé kolo. ale nesmím si tohle zvykat. přece jenom by se ty cukříky mohly ukládat do zadku a to tady nikdo nestojí. zkoukla jsem si dva díly Sexu ve městě, co běžel v telce, abych se něco málo ponaučila. teď se učím o cukrovém světě Adventure time, ale přiznám se, že abych teď vnímala angličtinu přirozenou cestou? je to trochu náročnější, než obvykle. přichází první zívnutí.

2:39 – přichází na mě první krize. konečně jem se odhodlávám pustit si film LOVE (2016), ale na 47:05 času to pozastavuju. musím najít něco míň pomalýho. asi si dojdu na záchod, je to krátká procházka, ale celkem účiná. musím přestat zívat, na nenápadné dřímání už je pozdě. za hodinu a půl přiváží noviny. na záchodě si oplachuju obličej vodou. to je výhoda, když si přestanete líčit oči. můžete si opláchnout obličej studenou vodou. voda ale smývá zbytky BB creamu, kterého jsem se zatím nevzdala. všímám si, že se mi začínají vybarvovat kruhy pod očima. není to ani měsíc zpátky, kdy jsem Honzovi Haitlovi vyčítala, že si toho naložil strašně moc (nepohybuje se mi teď v životě nějak hodně Honzů???) se školou a prací. a kde jsem já dneska?

e2572282-aca9-4616-ae49-63ee79d05438

4:05 – jdu na pochůzku sama, potřebuju delší procházku, než jen tu záchodovou. dostávám jsem vynadáno, od paní z kantýny. že prý stojí před vchodem pět minut jak blbá. byly toasi dvě minuty, ale já myslela, že to byl někdo ze spoda, tak jsem mačkala blokovací kód. vždyť přece nemůžu nechat hlavní dveře odkódované. mohl by přijít nějaký lupič a co pak. 😦

5:11 – snažím se dát si dohromady práci na příští měsíc a vůbec mi to nedává smysl. tím, že jedu s Kapitánem a klukama na vodu, se mi vybookovalo devět dní. musím tam někam narvat osm dní ve vinárně a k tomu chci samozřejmě i další noční služby na Službách, protože jsou to prostě fresh peníze, když se přetrpí ty hodiny. zatím jsem vymyslela něco takového, co mi trochu smysl dává. nechala jsem si tam ještě volno pro potencionální Let It Roll nebo baťůžkový trip, ale druhý týden je zase mega přepal.

Processed with VSCO with b5 preset

8:00 – konečná. dávám si vanu s tím, že mě to snad trochu probere. moc ne. když jsem vycházela ze Služeb, tak jsem cítila celý svoje bulvy v oku, jak byly unavené. škoda, že nemám okurky.

10:15 – spala jsem asi dvě hodiny. pěkná chyba, nemám totiž ponětí o časoprostoru. jestli mám ještě čas, nebo jedu pozdě. od šéfky mi přichází strašně dlouhá a složitá textovka. odkládám jí napozději. otevírám poslední redbull a jedu otevřít vinárnu. vypadám jako bych v noci normálně spala, jenom doufám, že jsem vypojila žehličku ze zásuvky.

12:04 – mám chlebíčky od Hájka, mám otevřenou vinárnu. textovku jsem rozklíčovala, že mám vytřít, a že na mě zbylo nádobí. už vnímám rozdíly mezi zaměstnancem a majitelem. já se tady vždycky mega zdržím, než to všechno omyju a spočítám kasu, a oni můžou cokoliv. ale nestěžuju si samozřejmě. za ten čardáš od toho jablečného sirupu si ani stěžovat nemůžu.

img_9707

15:00 – pan Režisér je na mě zase nějaký nevrlý. klepe na mě přes sklo, protože jsem si chvíli povídala s Richardem, a nutně musí zaplatit. víno ještě samozřejmě má. necháva jednu korunu dýško a odchází. chci domů, už mě to nebaví. Karel mi říká ať si to tak neberu, že prý si musím najít cestu. no tak jo pane Režisér, doufám, že příští týden to zvládneme bez nějakých zbytečností. s Karlem si dál povídáme, je to bývalý voják, byl v Afgánistánu. ostatně celkově do té vinárny chodí samí zajímaví lidi. do toho se snažím si udělat nový rozpis práce na příští měsíc. ukázalo se, že jsem zapomněla na jednu velkou akci – Zlobří motorkářskej sraz na Moravě. vypadá ještě zběsileji.

img_9719

18:43 – přichází Zee, odchází Zee. najednou je tady strašně moc lidí a já se jenom usmívám a ptám se jestli chtěj další. usmívám se pro dýško, protože dneska se to doopravdy sype koruna ke koruně a něco z toho chci taky mít. furt dochází nějaké sudy, tak lezu po skladě jak po opičí dráze. nerozumím tomu, proč musí být ten sklad tak malý a plný. chápu, že má šéfka dva metry, ale já jsem malinká. naštěstí dneska nejsem tolik neohrabaná.

21:59 – zamykám. konečně. ta poslední hodina utíkala tak neuvěřitelně pomalu, že mi z toho bylo špatně. přichází další krize, ale i tak jedu s kebabem v ruce do centra. „jste na Sce? počkáte tam na mě, budu tam za půl max.“ „jojo, neboj.“ samozřejmě jediný, kdo tam byl, byli nějací kidi a fízlové, protože poslat textovku, že se přesouvají je strašně náročný. zvednout telefon, když volám třeba desetkrát všem. náročný. kurva.

0:12 – dávám si vanu, pouštím si díl Griffinovů a hned usínám. v šest ráno vstávám na dvanáctihodinovku. je prostě rozdíl mezi kalit – pracovat – kalit – pracovat. a pracovat – pracovat – nekalit – pracovat. je to menší prdel.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s