dobrou noc, terko

si vzpomínám, jak ve třeťáku na střední mi kluci na sporťáku říkali, jak budou v noci zkoušet nějakou supru. že prý jestli jsem slyšela o spánkvé paralýze, stavu, kdy tělo na půl spí, napůl nespí, a do toho zažívá strašný psycha, halucinace, a vlastně to moc celý příjemný není. řekněme, že mě to moc nepřekvapilo. oni na tom kurzu dělali hodně divných věcí. třeba si každý koupili litr nebo dva mléka, šli všichni společně do koupelny a pili ho tak dlouho, dokud na sebe nezačali zvracet. párada podle mě. doporučuje 9/10 Machalů.

nicméně, pak přišli s tímhle tím. měli i nějaký návod z internetů, že mají v klidu ležet na zádech, pomalu utlumovat dýchání a přesvědčit svoje tělo o tom, že spí, aby do těla vylilo ty látky, která vám zabraňují během vašich snů běhat po pokoji. sestřence se naopak jednou tyhle látky nevylily a chystala se jít do Alberta koupit dědovi mléko. klukům se sice nepovedlo se do toho stavu uvést, ale já jsem byla ráda, že se o to pokoušeli, protože když se mi to stalo poprvé, tušila jsem alespoň o co jde.

spánková paralýza je jako když vám po usnutí trošku hrábne. místo toho, aby jste poklidně spali, tak si plně uvědomujete svoje okolí, hučí vám v uších, nemůžete se hýbat, a když na to přijde, tak máte parádní haldy. lehké stavy hrůzy, paniky. nic neobvyklého vlastně. a jediné, co zvládáte, tak je křičet (ale jenom ve své hlavě) a hýbat konečky prstů, protože vám na netu řekli, že to je dobrý způsob, jak se z ní vzbudit.

Johann_Heinrich_F__ssli_053
La Pesadilla, 1802 Johann Heinrich Füssli

 

poprvé se mi to stalo asi tak před rokem a půl. tehdy jsem ještě bydlela s našima, takže jsem se bála křičet, aby nepřišli naši do pokoje, a neviděli mě, jak tam postiženě ležím. většinou jsem měla i vidiny, že mi táta přichází do pokoje, přitom v bytě nikdo ani nebyl třeba. pak jsem prošla fází, kdy jsem se jí snažila ovládnout. byl to snad první „sen“, ve kterém jsem padala, ale já se strašně snažila vzlétnout. neovládla jsem jí. když mě paralýza hitla za noc asi šestkrát, tak jsem si řekla, že stačilo. navštívila jsem svojí paní doktorku, ta mi velmi ochotně napsala Hypnogen pro lepší spánek, a na rok byl klid.

no, a před půl rokem se vrátila. a vrátila se i v pondělí a v úterý v noci. včera jsem i pochopila, proč se dřív o paralýze říkalo, že vás přemáhá nějaký démon. měla jsem nový vizuál, kdy se po mně sápaly jakési hnusné drápy, a trošku jsem se dusila. a samozřejmě mi zase opakovaně běhali lidi po bytě. udělali si u mě privát a já se nemohla zvednout a vyhnat je. smáli se a chodili kolem mě. já jenom ležela a prosila je ať odejdu. to je asi démon, co pro přemáhá mě od dob, co jsem bydlela s Dominikem. lol.

102172

já nevím, ono to možná není tak hrozný, a ani to není ani tak neobvyklý, co jsem zaslechla. ale bože, mně to tak strašně rozjebává pak celý den. jsem pak akorát nevyspalá a hodně nevrlá. někdo už zažil, že jsem po ránu pěkný dáreček. upřímně, nenávidím to. dřív to byla sranda, ale čím častěji si jí projdu, tím víc jí nenávidim. si možná tak můžu před spaním říct „dobrou noc, terko,“ třeba to bude trochu ready. nebo otevřít svojí zalepenou krabici s všema lékama od doktorů, u kterých jsem si slíbila, že už je nebudu brát.

vy máte zkušenosti se spánkovou paralýzou? a bráníte se jí nějak?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s