votvírák je čardáš, nic jinýho

bylo asi dvě třicet pátek ráno, když jsem se probudila, a venku pršelo as fak, lítaly blesky a bůhví, co všechno dalšího. to bylo asi poprvý, co jsem si říkala, že je párada, že jsem neudělala zkoušku z ekonomie, a kvůli opravě jsem byla donucena zůstat v Praze, i když ostatní už dávno leželi někde vykalený pod plachtou. a ve vodě. díky bohu, že jsem poprosila kluky, aby mi postavili stany, protože stany mají rádi přívalové deště a vítr.

po druhý jsem probudila v sedm ráno, podle plánu. zuby, jídlo, oblíknout a v devět mě čekala ta ekonomie. jediný, co jsem fakt chtěla, bylo ji udělat. představa, že bych to zase zkurvila a přišla jsem o jeden den z týhle události roku byla fakt šílená. a co si budem povídat, ta příprava na test nebyla nějak horká, protože já jsem já, a vždycky budu. naštěstí paní zástupkyně (dobrý den, paní G.) měla po poradě a rozebírala nějaky tentononc na chodbě. tím mi dala prostor kooperovat s mými spolužáky a možnost odjet nadšená s „vydřenou“ trojkou.

takže v jedenáct dopoledne jsem už stála na Milovickém nádraží. první stánkař mě chtěl ochadit od přicházejícího vedra plechovkou gamrinusu. říkám si, není to točený, ale cesta na letiště je dlouhá. říká mi, že čtyřicet korun, tak to říkám, sorry bráško, to ti nedám. v půlce cesty si kupuju nějakého točeného pokováka, či jak se to jmenuje. točený, o deset korun levnější, ale teplý. do toho mi volá Michael.

M: kde si?
T: už skoro na letišti? co stany, jak vypadaj po tý bouřce?
M: stal se s nima pěknej čardáš.
T: jak jako čárdáš?
M: jeden je úplně v prdeli, ten druhej stojí docela.
T: a můžete tam dojít a nějak to opravit?
M: joo, asi jo, kdyžtak tě znásilnim.

to bylo poprvý, co jsem litovala, že jsem kvůli ekonomii musela zůstat doma.

letos jsem jela rovnou se skupinou, se kterou jsem měla jezdit vždycky. protože vždycky u ní nakonec skončim. třeba loni jsem odmítla se připojit pod plachtuĎáblice, LA, troška Skládačky. a plachta, která odletěla asi dvacet minut po mém příjezdu. to není až takový problém samozřejmě. jediný problém, který to způsobilo, že na nás vidělo okolí. opravdový problém nastal, když jsem se chtěla akreditovat, protože pořadatelé Votvíráku si neuvědomují, že pressko může přijet i vlakem, a akreditační boxík postaví na úplně druhou stranu areálu, ke který se dostanete jenom když přejdete celý letiště kolem parkoviště, kombi kempu, blabla, no asi tři kilometry procházka. a žádný z těch securiťáků mě nechtěl provést skrz. to bylo furt samý: „my tady musíme stát,“ „už jsme dostali vynadáno od šéfa“ a podobné výmluvy. naštěstí jeden hodný z nich mě představil svému nadřízenému a ten mě tam odvezl autem. problém vyřešen.

a moje stany? ty byly v těžkým čardáši. Michael zaprvé neměl ponětí, kde jsou, a za druhé je s Maxem postavili úplně nesmyslně, že z nich byla jedna velká placka a jedna velká koule. prý jsem větší chlap jak on, říkal mi v neděli.

pátek byl divokej nějakej. přiznám se, že ho mám lehce rozostřenej. přijeli mi Flexíci se Zitou a Ivanou, i když byli ve výsledku hnusný prdele a v sobotu odjeli. hnusný prdele byl i zbytek Skládačky, co prostě pro jistotu vůbec nepřijel. snad kvůli studiu. nicméně v pátek jsem s těma prvníma hnusnýma prdelema naběhla do areálu, se podívat, jak to tam vypadá, když už teda dělám reportáž. byla tam fakt skvělá pouť jako každý rok. a byli jsme na fakt super koncertě, ale nevím čí byl. důležitý je, že si pamatuju, že jsem se bavila. kde zbytku bych se vyjádřila asi tatranským čajem, ten mi dělá poměrně velkou mezeru v příbehu.

sobotu jsem nechala probíhat v trochu decentnějším nádechu. dohledala jsem zbytek tatračáku, to je jasný, ale bylo to decentnější. ale oni se mi o ty zábavný věci postarali ostatní. třeba takový Honza Haitl, můj spolužák z té žurnalistické školy a hrdý novinář pro Blesk Sport, který kvůli práci teď nestíhá zkoušky.

kdo zná Honzu, tak ví, že i přes to, že to je fakt dobrej kluk, tak má určité nedostatky. nepaříklad, že když chce říct něco vtipnýho, tak se začne smát dřív, než dojde k pointě, a že se rád ptá na jednu a tu stejnou otázku furt dokola. dosud nevím, jestli mě chce jenom vytáčet, nebo pořád zapomíná oddělení. nic méně, přidejte k těmto nedostatkům, flašku Henessey a pár dalších promile. vznikne vám z toho takove triple Honza, který když vám vypráví, jak je to teď se školou a s prací úplně v hajzlu, jak nestíhá, ale jak je to vlastně vtipný, tak ale než dojde k té pointě, začínám vstřízlivět já. a samozřejmě vám v noci říká něco ve smyslu: „já vím, že jsem se tě ptal už asi milionkrát, ale…“ gratuluji Honzo, za rok zopakujeme.

img_9231

a druhá perlička byla jedna slečna z Berouna. Kačka se tuším jmenovala. já mám většinu lidí ráda, nejsem problémová, kamarádím se a tak, ale jsou určitý lidi, který vstřebávám hůř. třeba Kačku. věřím tomu, že asi většině klukum byla sympatická, protože vypadala, že by nejradši dala každýmu, ale pak začala hlásit něco o tom, že kluci, co nemají chlupatý břicho, mají malý péro, a ti, co si ho holí, tak ho mají taky malý. takže si tam prosím nechte pořádnou beranici. až jí potkáte na Votvíráku příští rok, tak máte Za Kačku svlíkačku jistou.

a byla jsem na kousku show Smacka a nějakých dupačkách. zbytek koncíků jsem slyšla pohodlně od stanů. Harleje, Pala Haberu, No Name. a nemrzí mě to, u stanů bylo všechno, co jsem chtěla.

v neděli si začal Michael stěžovat, že se nestalo nic šílenýho. stěžoval si až do úterního rána, kdy mu došlo, co byla ta šílenost. v neděli se lidi prostě balí. konec párty, zvlášť, když máte řídit. a tak se Michael s Tomášem vydali k alkohol testeru. Tomáš 0,7 a Michael… 2,5 promile. gratulujeme. pak už to šlo jenom z kopce, Michaelovýho. rozhodl se pokořit 3 promile, protože přece není sračka a na mě tak zbylo řízení jeho drahé hondy. tím drahé nemyslím cenově, protože jí nefunguje centrální zamykání, neotevíraj se jedny zadní dveře a odemykat musíte u spolujezdce. tím drahé jsem myslela, že jsem poslouchala, že je to jeho nejcennější věc za jeho vydělané peníze, a že to nesmím zbořit.

Michael se nakonec dostal jenom na 2,8 promile. našel SANDÁÁLYY (voice písničky ona viii, kdyz tanci je tak krasna), rozbitou židličku, spacák, který hodil po nějakých holkách. taky našel odložený boršč, do kterého nacpala jakési odložené čínské nudle, a který pak vylil na zem, a nakonec se ho snažil vnutit našim sousedům. Tomáš měl zbytky ze svých 0,68 promilích, na který se po dvou hodinách dostal z té 0,7, a jeho auto se občas tvářilo, že nepojede. a já? já jsem doufala, že mých 0,5 zbytkových promile zmizelo, a že to auto fakt nezbořím, protože jsem od loňského Czarotekku nedržela v ruce řádící páku.

jestli máte někdo strach, kde jsme vlastně bydleli, když z mých stanů byl čardáš, a ze mě, Michaela a Maxe bezďáci, tak jsme to vyřešilo bravůrně. v páte jsme obsadili Martinův stan. celej. včetně spácáků. Martin je ten kluk na autě s prsama btw. a když chtěl půjčit spacák jako správný gentlmen nějaké holce, kterou posedl démon? nenene. v sobotu to bylo pohostinější. to jsme bydlelii u Ondry. Ondra měl matraci a flašku rumu, kterou jsme ještě zbičovali. jenom jsem byla trochu zmatená, když jsem se probudila vedle Ondry, když jsem usínala vedle Michaela, který byl na druhý straně na zemi, a Max ze země zmizel úplně. to jsou ty Votvírákové záhady.

možná si někdo z vás řekne, proč jezdím na Votvírák, když v areálu a na koncertech strávím tak málo. vždyť se můžu jí vykalit do lesa a vyjde to nastejno. ale ten kdo jezdí na Votvírák už nějaký ten pátek, tak ví, že je to prostě o té prasárně, co se tam děje. lístek stojí tři kila, to je prostě jako se ubytovat na víkend v kempu, ale jako bonus k tomu máte tu správnou atmosféru.

mám jenom poslední slova na závěr. přestaňte si už konečně kupovat ty hnusný čínský nudle, protože rok, co rok, na každém festivalu, na který se vrtnu, ty nudle leží na zemi, protože jsou tak hnusný, že je nikdo nedokáže dojíst až do konce. tak hnusný. a všichni to víte. a radši jezděte do normálního kempu, než do kombi. kombi má sice super čisté voňavé záchodky s toaletním papírem, a není takový problém najít bydlení, ale standart je prostě standart.

a fotky jsem vykradla odevšad to je šlo a nestydím se za to, peace

4 thoughts on “votvírák je čardáš, nic jinýho

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s