o tom, jak jsou holky promiskuitní

pár dnů zpátky jsem dělala průzkum do Sociologie, abych dostala, zjevně důležitý, zápočet. předchozí semestr jsem dělala průzkum na Nelegální činnost a kriminalitu, a i když to bylo téma tak akorát kontroverzní podle mého gusta, po tom jaké mi vyšly výsledky, jsem raději od své kontroverze slevila a pustila se do trochu méně kontroverzního tématu, Vztahy a promiskuita. protože přijít do školy jěště s větším úletem jsem nechtěla.

tohle téma jsem si vybrala, protože mě prostě zajímá. zajímalo mě, jak to lidi vnímají. jak vnímají nevěru, kolik měli vážných známostí, jaký je jejich pohled na sex. zajímalo mě to, protože jsem jednak chtěla srovnání sama se sebou, druhak protože mi přijde, že lidi o sexu víc mluví a mluví, než aby ho provozovali.

odpovědi u otázek na nevěru vlastně ani moc nepřekvapily. nevěra je svým způsobem normální. zažil si jí každý, ať už jako oběť nebo „útočník“. a že příčina nevěry je hlavně alkohol a hormony je už takové zavedené klišé. většina jí tají a téměr nikdo svého aktu nelituje. holt se prostě stane, a co oči nevidí, to srdce nebolí, že ano. muži jsou nevěrnější samozřejmě.

otázky na vztahy jako takové mě překvapily. asi není žádná novinka, že já sama jsem taková emocionálně zabedněná a málo koho si pustím do svého osobního prostoru. nedej bože, že by mě chtěl někdo mít rád, jakože opravdu, a ještě ode mě vyžadoval projevy, na které nejsem ready. takže fakt, že v průměru lidi v mém věku mají za sebou tři až čtyři vážnější známosti, byl milý. když já si chodim se svým číslem jedna, starým tři roky, a dál jenom střílím do tmy jestli náhodou.

co mě ale z toho překvapilo nejvíc, byly otázky přes sex. néžné pohlaví je prostě víc promiskuitní.

zatímco kluci se svým číslem pohybují pod deset, holky si až na pár vyjímek pěstují číslo nad dest výš. paradoxní je, že v době, kdy je homosexualita i transgenger tolerována a podporována, ženy s vyšším počtem sexuálních partnerů jsou stále považovány za děvky, kurvy? nevim, říkejte tomu jak chcete. zvlášť pokud to soudí někdo, kdo ho tam foukl jednou, s bídou třikrát.

jestli budu chtít někdy genderovou rovnoprávnost, tak za tohle.

když jsem zpracovávala všechna sesbíraná data do školy, konverzovala jsem o tom s nějakýma mýma kamarádama, protože mě to fakt překvapilo, a chtěla jsem nějakou zpětnou vazbu. prý je to úplně jasný, prý to máme prostě jednodušší.

a v čem to jako máme kurva jednodušší? jediný rozdíl, který vnímám já, jsou prsa. ty dvě kouzelné věci na hrudníku, které dokáží úplně jinak rozestavět začátek hry. jinak mi přijde, že obě pohlaví si dají naprosto stejně namáhavou práci zařídit si sex. každý má ale jiné role.

celý je to o tom, že nám přenecháváte vedení nad situací. je strašně velký rozdíl doopravdy vést nebo si jen myslet, že ji vedete.

asi je těžký se bavit o nějaké hranici, kdy se člověk začíná chovat promiskuitně. každý má jiné morální hodnoty, jiné potřeby. celý ten průzkum mě ve finále vedl akorát k dalším otázkám. jsme opravdu děvky, pokud vystřídáme víc sexuálních partnerů, než muži? a kolik je vlastně hodně? a je rozdíl mezi holkou, která prostě dá každému, kdo si řekne, nebo holkou, která dá každému, komu řekne? a mám se snad stydět za to, že mám ráda sex, a když zrova s nikým něchodím, tak si to zařídím jinak?

2 thoughts on “o tom, jak jsou holky promiskuitní

  1. Ta, která každýmu dá (kdekoli, kdykoli, komukoli), je děvka. Holka, která dá každýmu a řekne si o to, děvka podle mýho není. Sex je sex, každej ho potřebuje a není to vůbec věc špatná.

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s