lyk za život

vyfotit si jídlo, kávu, oblečení a jak si ho zkouším v kabince. vyfotit si knihu, šálek čaje nebo případně sklenici vína. vyfotit si přátelé, vyfotit si sebe. nahrát to na Twitter, Instagram a jeho stories. na Snapchat a na stories Facebooku. nahrát si to na zeď Facebooku. a honit se za lyky, srdíčky a komentáři od lidí, kteří nic neznamenají.

vyfotit si všechno o čem svoje okolí přesvědčíte, že váš život je skvělý. že vy jste skvělý. protože si o vás myslí okolí je důležitější, než co si o sobě myslíte vy. lidi dělají člověka?

ne, že bych někdy nějak extra řešila lidi. jo ráda si pomluvím, to je jasný. dělají to všichni, všichni to dělat budou. rozebrat život jiných je naprosto přirozená lidská potřebova stejně jako jíst a pít. ale co mi posledních pár let srašně irituje jsou lidi, převážně ženského pohlaví, co se furt cpou všem ostatním.

fotek za týden víc jak dnů týdnu. všechny samozřejmě jsou převážně o jejich obličeji. stories o tom, jaké úžasné odpoledne prožili. tady procházka, tady jídlo a „a tenhle krásný den zakončím knížkou v posteli s teplým čajem.“ nedej bože, když ta knížka je od bukowskiho. jo kdybyste kurva rozumněli tvorbě bukowskiho a nečetli to, protože se o tom říká, že je to typické pro tumblr art hoe, tak si k tomu kurva otevřete flašku vína.

jasně byla jsem taky taková. v nějakejch čtrnácti jsme si se setřenkou vytipovaly dobu, kdy na Fbíčku nejvíce lidí, aby se naše fotka dostala mezi všechny a všichni nám tam ty lyky nasázely. předháněly jsme se, která jich bude mít víc. bylo to vyrovnaný. ona byla hubená, já byla sice trochu tlustá, ale měla jsem prostě prsa, co fungovala. podle mě je to rituál, kterým si projde každý.

poměrně nedávno jsme se o tom trochu chytli s mámou, která má furt problém, že se občas oblíknu jako bezdomovec. v praze jsem doma a doma jako bezďák vypadat můžu, nezájem. tak jí říkám, mámo, mám bejt jako všechny ty holky, co jsou bz jedinýho svýho názoru, bez osobnosti a vynahrazují si to tím, že se nechávají pochlebovat od lidí na sociálek? no, moc to nepochopila asi, nebo já nevim. prej nechápe jak se to stalo. prej vlastně jim závidim nebo tak něco. já mámo kdybych chtěla, kdybych jenom chtěla.

jednou jseš bohém, bohémem budeš.

každopádně tady nechci nikomu křivdit. třeba ty životy tak super opravdu jsou. život jako život ne. stejně jako se já budu do konce života fotit z jednoho úhlu, protože jsem z něj hezčí.

 

One thought on “lyk za život

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s