praha je fakt moc

Sobota byl jeden z nejdivnějších dnů, které jsem v Praze zažila. Podívala jsem se na ulice jinak a viděla jsem takových věcí, který nechápu, že jsem neviděla nikdy dřív a vlastně je nechápu celý. Vlastně ten den jsem si ani nepřipadala jako v Praze.

Všechno to začalo nějak ráno. bylo asi půl 6? Nevim, ale vracela jsem se domů z kalby. Nerada jezdím metrem a vlastně bylo tak krásný ráno, že se mi ještě nechtělo domů, tak jsem se šla projít, že si puůjdu sednout někam k vodě, do parku nebo tak. Fakt bylo krásně. Vycházelo slunce a Praha byla zlatá. Takovej trošku kýč na nějaké fotky na Instagram, ale přísahám, že to bylo tak krásný, že jsem se prostě chtěla ještě projít. Ale v pátek si asi ulítla půlka Prahy, protože na Náplavce mezi projíždícíma popelářema seděli poslední lidi po kalbě pijící hnusný víno, po ulicích se vláčeli trosky, projížděli sanitky a na Žofíně leželi chlapi v nudlích na lavičkách totálně mimo chlapi. Na Žofíně jsem teda chvíli zůstala, protože jsem se bála, co naju třeba na Scéně. Lehla jsem si tam na zídku a chvíli tam posedávala. Pak jsem šla pěšky na Pavlák. Tam jsem místo farmářských trhů našla trh smažek a bezdomovců a všech možných jiných špatných lidí. Pak jsem to už vzdala a sedla si do tramavje domů. Paradoxně v ní sedělo stejné obsazenstvo jako venku. Jenom nechápu, že jsem si toho nikdy nevšimla a přitom chodím domů ráno normálně. Krásný město plný hnusných lidí, kteří v noci vylézají a vracejí se zpátky do svých děr až v poledne.

Continue reading „praha je fakt moc“